LouDkové divadélko
V únoru 2011 se malá skupina seniorů z Klubu Remedium rozhodla, že opraví staré rodinné loutkové divadélko z r 1932. Utvořili jsme partu ZALOUDI /záchrana loutkového divadla/ a začali s renovací. Kulisy a proscénium /od Artura Scheinera/ byly poměrně zachovalé, horší to bylo s loutkami. Většině chyběly ručičky, nožičky, o šatech ani nemluvě, ale hlavičky byly prakticky nepoškozené. Vše se s přispěním ochotných rukou podařilo opravit během 3 měsíců . Pak už zbývalo jenom nastudovat první pohádku. Tu nám přinesla paní Jarošová z Divadelního spolku Proměna s názvem „Jak loupežník napravil princeznu“. Pilně jsme cvičili jednou týdně v Klubu Remedium. Většina z nás držela loutku v ruce poprvé v životě, ale měli jsme plno elánu a 23. května 2011 byla očekávaná první premiéra. Přišli se na nás do Klubu dodívat naši přátelé a všem se představení líbilo, takže si to zasloužilo i malou oslavu…
Už za 2 týdny přinesla Dana Jarošová další hru, napsanou už přímo pro naše loutky – „Jak Kašpárek s princeznou zachránili království“. Brzy jsme měli na repertoáru už dvě pohádky - sláva. Hráli jsme v mateřských i základních školách, zejména pro prvňáčky, ale i na festivalech pro děti nebo širší veřejnost. Například na Parukářce, na náměstí Míru, v Akropoli, v zařízeních pro handicapované děti, v rodinném centru apod.
Ale nezůstalo jen u Prahy, zajeli jsme si zahrát i do Českého Krumlova a Týna nad Vltavou, to byly zvláště krásné zážitky. V roce 2012 jsme nastudovali další pohádku -opět od stejné autorky, kterou jsme rozšířili a na světě byla Šípková Růženka, dílko už náročnější. Naše původně prostinké hraní se hru od hry zlepšovalo, ale zdaleka nejsme a nebudeme dokonalí loutkoherci, ale hraní nás velmi těší. Hned od samého začátku jsme byli překvapeni krásnou odezvou našich dětských diváků a čím déle pro ně hrajeme, tím více nás jejich reakce překvapují a fascinují a současně dobíjejí naši energii! Jsme šťastni, že jsme dostali takovou příležitost, a to nejen potěšit naše diváky, ale najít i něco nového v sobě. S nadsázkou řečeno, objevili jsme netušené talenty: herecké, výtvarné, technické, muzikantské, literární. Tu radost si předáváme a vzájemně se obohacujeme.
V sezóně 2013/14 máme v plánu zahrát i pro seniory v Domově s pečovatelkou službou, třeba jim kápneme do noty. Také bychom rádi nastudovali novou pohádku, zdokonalili vánoční představení, obohatili představení pro prvňáčky a propracovali představení pro děti ve zvláštních zařízeních, kde bychom se více chtěli zaměřit na písničky. Nápadů je plno, těšíme se na setkávání spolu s našimi úžasnými diváky.
A na závěr naše motto: „Kdo si hraje nestárne".
S pozdravem Monika Pospíšilová, principálka